Nuže, návštěva, pokud jste ji nevyhnali motykou už ode dveří, jde dál a do již řečeného pokoje. Hostitel přináší židličky, některé již starší a …
Dost. Takto to jistě skoro nikde nefunguje. Snad jen tehdy, je-li byt nový, a ještě není zakoupen ten nejdůležitější kus nábytku. Pro ten se teprve pojede. Kam? Jistě ne do řeznictví, tam bychom neuspěli, ale do prodejny s nábytkem. Kvalitní sedací soupravy, neb o nich je řeč dostanete v každé prodejně a lze je zakoupit i po internetu s dovozem až domů. Zde je ovšem ukryto nebezpečí, že se v ní nebudete cítit pohodlně, a to je obrovská chyba, protože tento kus nábytku není na jedno použití, ale budete v něm strávit půlku života, ne-li celý.
Ano, dle našeho zákona můžete sedačku do jisté doby vrátit, ale jsou s tím starosti a poměrně zbytečná ztráta času. Takže je lépe skutečně do prodejny zajít a sednout si tam tak na hodinku či šest. Knihu si vezměte s sebou.
Návštěva jako taková se usadí právě sem. A i ta se musí cítit pohodlně, tedy pokud se jí nechcete co nejdříve zbavit. A také je to kus nábytku, který budou hosté hodnotit.
Proto je třeba již při výběru zvážit všechna pro a proti. Například velikost sedací soupravy by pro kupujícího měla být dosti důležitým kritériem. Je sice hezké mít doma masívní kusy vyvedené v kožence či kůži, ale do malých bytů v paneláku by to také bylo jediné, co tam dáte. Možná vám tak ještě zbude místo na obývací stěnu a stolek, ale už se nevejdete dovnitř vy, což je dost podstatná zrada. Ale zase se tím sedací souprava neopotřebuje. Taky pravda.
Je třeba volit menší kus do menšího prostoru, a zde pokud možno raději i rozkládací pro případný příjezd tchyně, když přijede na skok na návštěvu. Jen na pár týdnů.
Sedací souprava je nejvyužívanější část celého bytu, takže prostě musí být pohodlná, a to je její základ. Ostatní věci jsou již podružné.